Simvás, odpusťte notnou dávku cynismu, a kdo nechcete přijít o iluze ohledně „zaměstnání spisovatele,“ usmějte se a běžte číst něco jiného.
Spisovatel dle představ většiny lidí a značka ideál:
Dáte si kafíčko a cigáro, (teda pokud kouříte) sednete si na sluníčko a napíšete knihu. A dobře se u toho pobavíte. Nakladatel knihu přijme a koupí za částku minimálně s pěti nulami, nejlépe s šesti. Knihy se prodá statisíce výtisků, přeloží se do hromady jazyků, prodá se dalších pár milionů výtisků, budete jezdit po světě po autogramiádách a jiných zábavných akcích, ve volném čase napíšete dalších pár knih a celý proces zopakujete.
Já neříkám, že to nejde. Ono to jde. Jen ne u nás, jen ne s neznámým ksichtíkem a bez profláknutého jména. Nebo bez kupy peněz za zadnicí. Nebo bez obrovského kusu štěstí a souhry tolika okolností, že se rovnají zázraku. Teď když jsem se pravděpodobně uvedla jako zhrzený a tudíž netalentovaný autor, ráda bych řekla, že psaní je láska. Psaní je vášeň, psaní je život. Něco, bez čeho prostě nejde žít. Pro autora. A to samé je čtení pro čtenáře. Všechno mezi tím je čistě a bohapustě kšeft.
Jsem tedy nadšený psavec, který se psaním baví, má ho místo psychoterapie, bere ho jako útěk od světa. U psaní sním nejen o světě, kterým se v knize toulám, o postavách a příšerkách, ale i o tom, jak by to bylo super, kdyby kniha vyšla, potkala bych ji vždy, když vlezu do knihkupectví. Snít se musí, no ne?!
Jenže…
Pár faktů. Česká republika má 10,69 milionů obyvatel. A zdaleka ne všichni čtou. Třeba proto, že to neumí, neb se to ještě nenaučili, anebo už na to nevidí. Nebo je to nebaví. Jinými slovy, jsme zatraceně malý trh. A měsíčně vychází cca 1500 nových titulů. Krát 12. Si to spočítejte! Masakr co?
Kdy jste byli naposled ve velkém knihkupectví?? Police a police, někdy i patra knih, kilometry a kilometry polic s knihami. Pokud si nejdete pro něco určitého, čert se v tom vyznej, že jo. Najít jen tak náhodou knihu, kterou si pak odnesete, které si třeba všimnete jen podle hřbetu vedle ostatních hřbetů v polici, zázrak.
Ono totiž nestačí napsat a vydat knihu. Teda, někomu to ke štěstí možná stačí, ale nestačí to nakladateli, nestačí to knihkupci a následně to nestačí nejspíš ani autorovi. Proč? No kniha bez čtenáře, bez spousty čtenářů, jsou jen poražené stromy. Papír na podpal. Ne, to je barbarství. Papír k recyklaci. Nebo co se s tím dělá. Fuj, to je hnusná představa. Každopádně, kniha, která se neprodává, a myslím masivně neprodává, nesplňuje základní důvod, proč se vyrobila. A to je kšeft.
Boha jeho, jak já tuhle pravdu nesnáším! Miluju knihy. Ráda je čtu. Jsou zábava, dobrodružství, útěk, každá mě něco naučí, jsou krásné a voní. Ale jsme prostě tržní společnost. Nakladatel, knihkupec, a vlastně i ten spisovatel bez prodejů prostě nepřežijí. Každá kniha, a myslím tím fakt každá, potřebuje propagaci. Ono je totiž úplně jedno, jak dobrá kniha je. Když o ní čtenáři nevědí, je v háji. To je ošklivý, ale fakt. Je vlastně úplně jedno, jak knihu zviditelníte, možností je spousta. Ovšem ne všechny fungují, že jo. Značka ideál – knihu dáte do televize, do rádia, nalepíte na tramvaj, čtenáři o ní zakopnou na plakátech před knihkupectvím i v něm, ve výlohách, o vystavené na pyramidách hned za vchodem, s obrovskou cedulí NOVINKA. Nebo ještě líp BESTSELLER. Knihu vám strkají na internetu a všude na sítích, všichni si o ní povídají, šuškanda funguje, bude film, Harry Potter hadr.
Jo, a co tak jako automaticky předpokládáte, nakladatelství se o to postará. Z logiky věci, že jo. Proto to přeci strkáte do nakladatelství, abyste to nemuseli řešit vy, ten všechen balast okolo. A nakladatelství taky chce, aby se knihy prodávali, tak se postará, že jo. Mno… Když máte kliku, tak jo. Když máte fakt velkou kliku. Nebo fakt známý obličej. Pomůže, když jste oblíbená herečka nebo zpěvačka, nebo třeba politik, nebo jinak známá osoba, to je fuk. Sportovec, třeba. To se pak prodává v podstatě samo a takzvaně podle ksichtu. Nebo potřebujete fakt ranec prašulí, protože, co si budeme povídat, reklama je drahá sranda. Jako, jasně, nemusíte nutně strkat knihu do televize, je i malonákladová reklama. Ta vás ovšem stojí spoustu času. A čas jsou peníze, že jo. Co to tady tak vehementně okecávám. Takovou vtipnou větičku: nejde propagovat všechny knihy. Což autorovi nikdo neřekne, aby se nevyděsil. Nakladatelství se naprostou většinou fakt nepostará. (Omlouvám se všem nakladatelstvím, kterým jsem právě zásadně ukřivdila).
Řeknete si, čtenáři si o knize vzájemně poví, tak co řeším? No a o čem si poví, když o tom nevědí? Víte, kolik lidí musí vzít knihu do ruky, aby začala šuškanda? A jakých lidí? I když oslovíte sociální sítě, je rozdíl mezi paní Novákovou, začínajícím bloggerem a zkušeným bloggerem. Nebo influencerem. Nemůžete investovat do někoho, kdo to udělá za vás? Nevadí, vždyť to nic není, že jo. Pár postů a je z vás milionář. Jistě, třeba když nad tím strávíte hodiny a hodiny času. A sociální sítě, pokud je chcete efektivně využít, jsou věda. Velká věda. A čas jsou peníze, nebo ne?
Jak vypadá „obvyklý“ prodej knih v ČR? Standardně se vytiskne 1000 až 2000 knih. Za první půlrok se prodá cca 500 kusů, pak se další tři roky prodává zbytek. A třeba se to někde mezi tím pošle do likvidace. Nebo taky můžete mít smůlu a knih se prodá třeba jen 300. Cca. Výsledek za všechny prachy. Doslova.
Malé počty: kniha, která má 362 stran – těch papírových. To je dejme tomu 310 normostran. Nebudeme tady prozatím řešit, proč někdy píšete normostranu půl hodiny a jindy třeba tři. Dejme tomu, že spisovatel průměrně píše normostranu hodinu. Píše. Pak ji ještě několikrát překontroluje, přepíše. A před tím nejspíš udělal nějaký výzkum. Velmi střídmý odhad 3,5 hodiny práce na jednu normostranu. Pak to spisovatel dostane na autorskou korekturu už zalomené a měl by teoreticky dělat co nejmenší změny, aby nehnul zlomem. To znamená zaměnit větu za větu se stejným počtem znaků. Paráda. Dejme tomu, průměrně další 20 minut až 1 hodina na stránku. Mezi tím kniha prošla rukama jazykovému korektorovi. Další cca 1 hod. Redaktor knihu přečte celou minimálně dvakrát, ve wordu a pak zalomenou. A pak ještě řeší několikrát několik změn. Dejme tomu 2 hod na stranu. Knihu taky někdo zalomil. Já vlastně netuším, jak dlouho to trvá grafikovi, protože ten tou knihou projde taky minimálně 4x. Dáme mu na to hodinu?
To máme cca 9 hod na jednu normostranu x 310 normostran. Fuj to je odporný číslo, to se mi sem ani nechce psát. 2790 hodin si ze mě děláte kozy, to jsem snad ani fakt nechtěla vědět. To je 116,25 dní čistého času. A to jsme se nedostali ještě ani do tiskárny.
Pokud jste ještě nespadli ze židle, tak to dotáhneme do konce. 362 stránková kniha stojí průměrně 299,- Kč. Takže, když té knihy prodáte jen 500 kusů, vydělá si kniha 149 500,- Kč. Počkat, to nevydělá, tolik za ní čtenáři zaplatí. Jenže co náklady? Kdybych sem dala skutečné náklady na knihu, vy se unudíte a mě někdo zavře za prozrazení obchodního tajemství. Takže jinak. Vezmeme to bez tiskárny, bez reklamy, jen čistá hodinovka na knihu. Voilá 53,58,- Kč/hod. Fakt nebudu zjišťovat, kolik je minimální mzda. By mě švihlo a vůbec. A teď přičtěte tu tiskárnu a případnou reklamu. No, řeknu vám to takhle, prodaných 500 knih se sakra nevyplatí.
Vezmeme ta čísla jen z pohledu spisovatele. Nad svými 310 normostranami strávil 1240 hodin. Cca. Z jedné knihy má procenta, která by mohla být tak na jedno pivo. Když má štěstí a nemusí si nutně dávat Plzničku. To je hodinovka, která jde do mínusu. Ale dobrý, spisovatel je nadšenec, miluje psaní. Baví se tím. Jen si na sebe musí vydělat někde jinde.
Teď když jsme si ujasnili, že průměrný český spisovatel nepíše za peníze, je tu jeho láska k psaní. Tak strašně by si přál, aby mu vyšla další kniha. Dá do toho srdce, pot, nervy a čas. A dost možná těch 500 lidí, co se jim ta první kniha fakt líbila, by chtělo, aby vyšla další kniha. Jenže mezi srdcem spisovatele a srdcem čtenáře stojí kšeft. A jestli kniha neměla štěstí, je úplně fuk, jak moc se lidem líbila. Pokud se jí neprodalo dost, další nebude. Prostě ne. Pokud autor není magor a nevydá si knihu sám. Kterážto zkušenost nejspíš vydá na další knihu, akorát ji spisovatel hned tak nenapíše, protože řeší všechny ty věci okolo. Jako třeba tu propagaci
Přidejte v Čechách rozšířený názor, že čeští autoři stojí za prd. A to teda stojí za prd.