POZOR! INFORMACE NA TÉTO STRÁNCE MOHOU ODHALIT ČÁST DĚJE ČI ZÁPLETKY!
V knihách: Dračí oči – Černý jezdec, Dračí oči – Pramen moci, Dračí oči – Čarodějka, Dračí oči – Dračí oheň
Jsou moje nejstarší postavy, spíš postavičky. Asi ve čtyřech jsem se zeptala táty, jak je možné, že žárovka svítí. Protože do ní jde elektrika. A co je elektrika? Ve zdech jsou dráty a v těch drátech pobíhají malí permoníci a v kolečkách vozí náboj. Ti co běží tam, vezou červené plus a ti co běží zpět modré mínus.
A bylo. Představila jsem si je. Poté, co jsem výzkumnicky strčila šroubovák do zásuvky a dostala pořádnou ránu, bylo mi vysvětleno, že kov je vodivý. Takže okované boty byly jasnou volbou, aby ta elektřina dobře běhala. Časem jsem pro ně vymyslela spoustu jiných využití. Kožené oblečky přišly o něco později, když jsem začala číst dobrodružnou literaturu, rodokapsy a Karla Maye. Drát, nedrát, jsou to prostě zálesáci.
Už tehdy se mi nějak vystěhovali z drátů do ostatních životních procesů. Kdo nechal přes prázdniny v aktovce zplesnivět svačinu? Bugríci. Kdo rozbil skleničku? Bugríci. Kam zmizela jablka z lednice? Bugríci. Kdo schoval klíče od auta? Bugríci. Kdo našel zatoulaného plyšového medvěda a hlídal mě, když jsem byla sama doma a bála se? Bugríci.
Rostou se mnou. A dělají neplechu. Bugríci jsou neviditelní zloprcci, co se starají o to, abych nikdy nevyndala z pračky sudý počet ponožek, natož aby se daly barevně pospárovat. Bugríci zajišťují, aby občas z neznámého důvodu vyletěly pojistky v celém domě, když ráno rozespalá rozsvítím. Schovávají mi po bytě věci, přemisťují je na místa, kam bych je v životě nedala, plaší sousedovic kočku a na chalupě vydávají ty podivné zvuky, co nejsou ani úplně lidské, ani úplně zvířecí.
A proč že jsou plešatí? To je přece naprosto jasné. Vždyť vozí tu elektriku a vlasy jim z toho pořád vstávaly na hlavě, až hrůzou vypadaly.