POZOR! INFORMACE NA TÉTO STRÁNCE MOHOU ODHALIT ČÁST DĚJE ČI ZÁPLETKY!
Zasněženými skalami se hnalo několik jezdců na zavalitých chlupatých konících, kteří se pohybovali po ostrých skaliskách se šikovností horských koz. I přes mrazivé počasí byli jezdci téměř spoře oděni jen v tmavých kalhotách, halenách a těžkých kožených vestách. Paže jim zdobily vysoké nárameníky z drahého kovu, někteří měli v uších těžké zlaté náušnice. Šperky se leskly na pozadí jejich temné kůže. Všichni bez výjimky měli za širokými koženými opasky masivní zahnuté mačety, v pevných pouzdrech pod stehnem těžká kopí, někteří měli u sedla těžké krátké luky. Byli na lovu.
Jezdci se rozdělili do malých skupin po dvou či třech bojovnících. Jednu z dvojic tvořili mladíci zdobení obzvláště výraznými šperky. Oba bratři sledovali krajinu. Doslova z nich sálala radost z lovu. Ztratili se ostatním z očí. Dostali se do kaňonu a zpomalili. Sledovali stopy. Starší z bratrů mlčky ukázal před sebe a mladší přikývl. Vydali se po stopách stádečka horských koz. Stezka je vedla přes ostrá skaliska, soutěskou tak úzkou, až museli vytáhnout jednu nohu ze třmenu, aby projeli mezi skalami, pak na úzkou římsu nad vysokým srázem. Chlupatí koníci se po zasněženém kameni pohybovali lehce, jistě, jako by se ani nepohybovali po ledu zapadaném čerstvým sněhem, nad hlubinou.
Starší s bratrů jel jako první, záda nahrbená, hlavu skloněnou, oči upřené na stopy z poloviny zakryté sněhem. Zaslechl tichý, šustivý zvuk kopí vytahovaného z koženého pouzdra. Zpozorněl. Vlasy vzadu na krku se mu naježily. Otočil se v sedle. Sáhl po svém kopí, ale úzká římsa, skála po jeho pravé ruce mu omezovala pohyb. Zahlédl výraz na tváři svého mladšího bratra. Zuby měl vyceněné ve zlověstném úsměvu, lesknoucí se oční bělma, v napřažené levé ruce těžké bojové kopí, jeho hrot namířen na bratrova záda. Na římse nebylo úniku. Kopí zasvištělo vzduchem. Jeho zamýšlený terč se odrazil ze sedla a zároveň trhl rukou. Zaleskl se nůž.
Viděl, jak kopí zasáhlo svůj cíl, jak bratr mizí pod hranou římsy. Slyšel, jak tělo narazilo na skálu, spustilo lavinu kamení a dopadlo někde hluboko, hluboko pod ním se zlověstným žuchnutím. Koníci ucítili krev, začali být neklidní. Útočník uklidnil svého oře a sáhl po noži, který mu trčel z hrudi pod levou klíční kostí. Vytáhl ho z rány. Sykl. Koník neklidně pohodil hlavou a frkl. Muž se podíval na nůž a po krátké úvaze si do ramene vyřízl čtyři vodorovné rýhy. Podíval se na nůž, rozmáchl se a hodil ho do propasti. Uslyšel tiché zařinčení někde daleko pod sebou a pak bylo ticho. Ticho narušované lehkým šustěním čerstvého sněhu, který zvedal vítr.
Po starším z bratrů zbylo na římse jen pár kapek krve. Pokud přežil zásah kopím, pád jej jistě usmrtil. Útočník se nahnul ze sedla. Pokoušel se zahlédnout roztříštěné tělo, ale do hlubiny pod sebou nedohlédl a na římse nebylo dost místa, aby sesedl. Tiše hvízdl a oba koníci se poslušně rozeběhli pryč.