Rozhovor mezi Michaelem a Elenou původně byl před částí, kdy se Damian objeví na cvičišti na stávající straně 16.

POZOR! INFORMACE NA TÉTO STRÁNCE MOHOU ODHALIT ČÁST DĚJE ČI ZÁPLETKY!

Michael praštil dveřmi, až se zatřásly zárubně. Elena ho sledovala s pobaveným úsměvem. Dovléct ho na hodinu tance, jakožto svého potencionálního tanečního partnera, byl evidentně dobrý tah. Bylo to sice společensky drobátko nepřijatelné, ale alespoň se Damianova pozornost trochu rozptýlila. Trefoval se nejen do Eleny, ale občas i do Michaela. A toho to vytáčelo k nepříčetnosti.

„Narovnejte se, lehce, nešlapete zelí, tanec není pro barbary… Co si o sobě sakra myslí? Chtěl bych ho vidět na cvičišti s tim jeho ozdobnym párátkem v ruce. Rozsekal bych ho na cimpr campr!“ rozčiloval se Michael a Elena mu nehodlala vysvětlovat, že většina Damianových poznámek patřila vlastně jí a ne jemu. Bylo příjemné pro změnu nebýt ten, koho ten člověk vytočil.

„No, tak se nerozčiluj, vždyť je docela vtipnej!“ Nevydržela to a rýpla si. Michael se zarazil.

„Dobře, beru to zpátky. Ale rozsekám ho na kousky,“ hudral.

„Co ti vadí víc, že si z tebe utahoval, nebo že se kolem něj točí skoro každá ženská od dvora a na tebe žádná nezbyla?“ popíchla ho znovu.

„Kromě tebe, doufám!“ zhrozil se.

„Proč bych to taky dělala.“

„Řiká se také, ne taky,“ zaparodoval Michael. „Ale provokuješ ho,“ zaútočil, pravděpodobně proto, aby nemusel odpovědět na otázku. Elena pokrčila rameny.

„Když už ho na mě Aška nasadila, tak mu to přeci nebudu ulehčovat, ne?“ lišácky se pousmála.

„Tebe to baví, provokovat ho!“ obvinil ji a ona jen znovu pokrčila rameny. Na tváři se jí usadil velmi zvláštní výraz.

„Divím se, že ho k tobě otec pustí. Kdybys byla moje dcera, tak k tobě podobnýho chlapa nepustim ani na sto honů.“

„Proto jsi tu ty, abys mě ochránil.“ Zatřepetala na něj laškovně řasami.

„Neodpovědělas mi na dotaz.“

„Proč bych to dělala, když ty jsi neodpověděl na ten můj?“ odvětila lhostejně. Nastalo ticho.

„Co s tim hodláš dělat?“ zeptal se po chvíli o poznání vážněji.

„S čím jako?“

„No, s nim. A s tim, jak tě pořád dráždí. Přijde mi dost nebezpečný, jak se kolem tebe motá a furt se tě pokouší vyvézt z míry. Jestli to dělá i při hodinách etikety, mohly by ti opravdu rupnout nervy a mohla by ses prozradit. Ne, že bych tě chtěl podceňovat, ale ten je snad horší než ta tvoje prateta.“

„Á, pánovi to konečně došlo!“ utrousila sarkasticky.

„Myslim to vážně!“ ohradil se.

„Konečně! Říkám ti to už od začátku!“

„Co s nim uděláme?“ opakoval.

„Budu se ovládat.“

„Jo, jasně. A jak dlouho to vydržíš? Potřebuje srazit hřebínek. Takhle si přece nemůže dovolovat!“

„Může, dokud mu to nezarazí matka. Problém je, že v tom co dělá, je opravdu dobrý. O kultuře ostatních Kéralských národů toho ví víc než dost. Mám podezření, že toho ví spoustu i o elfech a trpaslících. Těžko se ho zbavíme pro neschopnost.“

„Takže tě baví ho provokovat,“ vrátil se k původnímu tématu.

„Co to s tím má společného? Já ho neprovokuju. Co s tím provokováním pořád máš?“

„Jen jestli nakonec nejsi na jeho straně.“

„To neříkám,“ začínala být v opozici.

„A co teda řikáš?“

„Že je trochu jiný, než se na první pohled zdá.“

„Jako že to není nenapravitelnej … holkař, náfuka, floutek a navoněnej panák a provokatér?“

„Zapomněl jsi říct, že je na zabití, ale když se s ním začneš bavit…“ začala, ale Michael ji přerušil.

„Tak už se konečně rozhodni! Vždyť … No, snad se ti u bohů nelíbí, na to jsi trochu mladá!“ zhrozil se Michael. Elena otočila oči v sloup.

„No to ani náhodou! Jak jsi zase přišel na tohle? Něco takového by mě ani v nejmenším nenapadlo. Je příliš nebezpečný, abych byla na jeho straně. Jen ti říkám, že bys ho neměl podceňovat. Velká většina těch jeho řečí je jen póza. Na druhý pohled je to celkem normální chlap. Otravný, nebezpečný, vymóděný, ale celkem normální chlap.“

„Takže tě to fakt baví. Tak se mi zdá, že si budu muset promluvit s tvym otcem,“ zamračil se na ni.

„Není důvod, akorát bys situaci ještě zhoršil.“

„Není ti ani sedmnáct, u bohů,“ pohoršoval se Michael.

„Nechápu, o čem to pořád mluvíš. A měl by ses krotit, skutečně zacházíš moc daleko.“ Eleně začínala docházet trpělivost.

„Co chceš teda dělat?“

„Netuším, když ho naverbuju do gardy, matka si vymyslí jinou variantu, jak mě krotit.“

„Do gardy? Šílíš? To vůbec nepřichází v úvahu! Takovýmu teleti já odmítám svěřit tvůj život. Něčemu takovýmu se velet nedá.“

„Aby ses nedivil.“

„Začínáš mě děsit!“